Nádherné ráno

Může člověk najít v bludišti života správný směr navzdory omezením, které mu připravila rodina a společnost? A co lidstvo, vydá se na cestu sebezničení, nebo zahlédne světlo označující lepší budoucnost?

Tyto otázky pokládá Gene Wolfe ve své krátké povídce Nádherné ráno. Anglický originál Morning Glory vyšel v roce 1970 ve sbírce Alchemy and Academe, do češtiny povídku přeložil Dan Fišer pro sbírku S alchymisty nejsou žerty vydanou roku 1996 nakladatelstvím Perseus.

Na začátek našeho povídání je bohužel nutné říci, že překlad do češtiny je zoufalý. V seriálu rozborů Mučitelova stínu často žehrám na kvalitu překladu, která znepříjemňuje, či přímo brání pochopení zásadních souvislostí děje. Nicméně, stále je to poctivé řemeslo a chyby vyplývají spíše z nepochopení kontextu a špatné redakční práce (a to je – u patrně nejkomplexnější díla žánru sci-fi a fantasy – dostatečně smrtící kombinace).

O řemesle se u překladu Dana Fišera nedá mluvit, a proto budu častěji než jindy nabízet svůj alternativní pohled na nejvíce do očí bijící nepřesnosti. Samozřejmě, nejsem profesionální překladatel, ale pokusím se lépe vystihnout, co chtěl Wolfe opravdu sdělit. Zprostředkovat, jakou formou to chtěl provést, to už je práce pro povolanější.

Jako vždy jsou přímé citace z knih označeny modrou barvou.

Nádherné ráno

Název povídky Morning Glory představuje kromě doslovného významu (ranní sláva) i lidové označení pro řadu druhů kvetoucích popínavých a ovíjivých rostlin.

V úvodu se seznamujeme s hlavním hrdinou příběhu Smythem. Právě leží na gauči a podrobuje se psychoanalýze. Vypráví doktoru Blackovi o svém otci a snu, v němž se otec objevil. Popisuje otcův vztah k jídlu a dodává, že otec byl vychován v Německu.

„Specifically, what was your dream?“ Black opened his notebook.
=
„Teď přesně, o čem byl váš sen?“ Black otevřel svůj notebook.
Vzhledem k době, kdy byla povídka napsána a kdy se také zřejmě odehrává, je pravděpodobně přesnější:
„Teď přesně, o čem byl váš sen?“ Black otevřel svůj poznámkový blok.

Smythe Blackovi většinou lže, ale tentokrát mluví o skutečném snu. K Blackovi chodí pravidelně už několik let. Proč? Z popisu snu a dalších Smytheových myšlenek můžeme odhadovat, že je nespokojen se svým životem a snad i trpí depresemi. Krize středního věku?

„I was a vine,“ he said, „and I was pounding on a translucent wall. I knew there was light on the other side, but it didn’t do me any good where I was.“
=
„Byl jsem popínavou rostlinou,“ začal, „a plazil jsem se po průsvitné zdi. Věděl jsem, že je na druhé straně světlo, ale nedělalo mi to dobře.“
Přesněji:
„Byl jsem popínavou rostlinou,“ začal, „a bušil jsem na průsvitnou zeď. Věděl jsem, že je na druhé straně světlo, ale tam, kde jsem byl, mi bylo k ničemu.

Smythe popisuje svůj experiment se semínky Nádherného rána, které si vzal jako náhražku za LSD. Otázkou je, proč doopravdy cítil potřebu takové zkoušky, jsou dostatečnou motivací články v novinách? Nebo je to další projev Smytheovy životní nespokojenosti?

Sigmund Freud

„Můj otec měl pro jídlo jistý druh obdivu. ‚Jsi tím, co jíš,‘ a tak dále. Jednou jsem žvýkal semínka nádherného rána.“

Zahrajme si na pana Blacka a zkusme interpretovat Smytheův sen. Spojilo si jeho podvědomí otcův výrok Jsi tím, co jíš s faktem, že snědl semínka Nádherného rána? Stal se proto ve snu popínavou rostlinou uvězněnou za zdí reprezentující jeho dosavadní neuspokojivý život? Nabádá ho otec svou výzvou Koukej! Koukej! Koukej! (kterou bych spíše přeložil jako Prohlédni! Prohlédni! Prohlédni!) k tomu, aby se z této pasti dostal a něco se svým životem udělal?

„I felt,“ Smythe said carefully, „that it would be better for the department if it were not on record as having officially approved of something of that sort.“ Besides, he told himself savagely, you were afraid that you would get the permission and then back out; that’s the truth, and if you tell too many lies you may forget it.
=
„Myslel jsem,“ začal Smythe opatrně, „že by bylo pro ústav lepší, kdyby takovou věc neměli v záznamech jako úředně povolenou.“
V českém překladu z neznámého důvodu kompletně chybí část psaná kurzívou zachycující Smytheův vnitřní monolog. Existují snad různé verze povídky podobně jako u La Befany? Doplňeno:
„Myslel jsem,“ začal Smythe opatrně, „že by bylo pro ústav lepší, kdyby takovou věc neměli v záznamech jako úředně povolenou.“ Kromě toho, krutě řekl sám sobě, jsi se bál, že dostaneš povolení a pak z toho vycouváš; to je celá pravda a pokud řekneš příliš mnoho lží, mohl bys na ni zapomenout.

Freud vs Watson

Black was the Freudian; he himself, at least by training, a Watsonian behaviorist.
=
Black používal Freudovu psychoanalýzu, on však používal Watsonovu metodu.
Přesněji:
Black byl freudián; on sám byl, alespoň dle své průpravy, watsonovským behavioristou.

Vypadá to, že Smythe upřednostňuje behaviorismus (tvrdící, že chování lze vědecky zkoumat bez znalosti vnitřních duševních stavů organismu – přísně objektivní vědecká metoda) před freudovským zkoumáním podvědomí a ega. Je toto důvod, proč Blackovi pravidelně lže? Snaží se psychoanalýzu zesměšnit?

„Don’t forget you’ve got counseling tomorrow.“
=
„Nezapomeňte, že zítra máte poradu.“
Přesněji:
„Nezapomeňte, že zítra dáváte konzultace.

Ze závěru povídky vyplývá, že Smythea čekají následující den konzultace s budoucími PhD studenty.

Když za sebou Smythe zavíral dveře, Black dodal: „Sbohem, Schmidte.“ Smythe se otočil, aby ještě dodal, že táta jeho táty byl americkým konzulem v Norimberku, ale už bylo pozdě. Dveře se zavřely.

Proč Black najednou osloví Smythea jako Schmidta? Jako vysvětlení se nabízí Blackova chybná intepretace předchozího Smytheova výroku, kdy Smythe tvrdí, že otec byl vychován v Německu. Black předpokládá, že Smythe má německý původ, ve skutečnosti však jeho otec v Německu pobýval jako syn amerického konzula.

Otázkou zůstává, proč Wolfe toto nedorozumění vložil do povídky. Domnívám se, že klíčem je zde město Norimberk, později si ho připomeneme.

Univerzitní studenti v roce 1970

Laboratoř a studentka

Smythe se vydává do své laboratoře. Při popisu cesty Wolfe s geniální jednoduchostí charakterizuje oblečení studentů:

Chlapci v tričku a džínách a holky v džínách a tričku se vyhrnuli na chodbu.

Záměnou pořadí popisu oblečení u chlapců a holek Wolfe přesně vystihuje důležitost jednotlivých svršků pro rozdílná pohlaví.

A girl with long blond hair and a small heart-shaped face …
=
Jedna dívka s dlouhými blond vlasy a tvářičkou, nad kterou nejedno srdce povyskočí
Přesněji:
Dívka s dlouhými blond vlasy a drobnou tváří ve tvaru srdce

V českém překladu pak Smythe dívce tyká, vhodnější by bylo vykání, které je v univerzitním prostředí normální.

Následující rozhovor je plný nepřesných překladů, nejdříve se s nimi vypořádejme a pak se zaměříme na jeho podstatu:

The light made her squint.
=
Světlo ji nutilo mrkat.
Lépe:
Světlo ji nutilo mhouřit oči.

people who use flatworms are worm runners.
=
ti, co pracují se slimáky, jsou červí běžci.
Lépe:
ti, co pracují s ploštěnci, jsou červí běžci.

„Out of fear of being accused of heresy I won’t agree with you – but I have, on occasion, been known to point out to my departmental superiors that our age is unique in preferring a pond worm to an oak tree.“
= (?)
„Nemám strach, že bych mohl být obviněn z kacířství, a tak s tebou nemohu souhlasit,“ řekl Smythe a sklonil se nad rostlinou. Zdálo se, že na dívku na chvíli zapomněl.
Lépe:
Ze strachu z obvinění z kacířství s vámi nebudu souhlasit – ale jsem znám tím, že příležitostně upozorňuji své oborové nadřízené na to, že naše éra je unikátní v upřednostňování vodních červů před duby.

I mean it sort of grows an institution, and then if it finds out it’s going the wrong way it grows another one.
=
Myslím tím ten druh růstové výchovy. Když zjistí, že se nepohybuje správnou cestou, dá vyrůst jinému úponků.
Lépe:
Mám na mysli, že jakoby vyroste v instituci a pak, když zjistí, že jde špatnou cestou, nechá vyrůst jinou.

Rozhovor odhaluje podstatu Smytheova výzkumu – snaží se určit míru inteligence u popínavých rostlin. V konverzaci se studentkou se toho ale ukrývá více.

  • Znovu je nastolen konflikt freudismus vs behaviorismus, tentokrát ve vztahu k inteligenci:
    Inteligence by měla být definována způsobem reakce na něco, ne způsobem, co najdete uvnitř, když to otevřete.
  • Smythe popisuje, jak vystavil semínka Nádherného rána radiaci a rostlina pak ztratila schopnost růst za světlem. Podobnou situaci líčí studentka na příkladu želv.
  • A nakonec, Smythe poněkud nesmyslně přirovnává testovací bludiště pro rostliny k mramorovým chodbám.

Zaměřme se nejprve na poslední bod. S mramorem už jsme se v povídce jednou setkali:

Cestou do své laboratoře musel sejít dvě poschodí a projít zdánlivě nekonečným sálem, jehož zdi byly pokládány deskami z bílého mramoru.

Vypadá to, že Smytheovo podvědomí opět zapracovalo. Smytheova životní nespokojenost je evidentně způsobena i nechutí k práci na univerzitě. Cítí se v ní uvězněn stejně, jako rostliny v plastovém bludišti. Snad si toho zatím ani není sám plně vědom:

Potom, co odešla, přemýšlel nad tím, proč řekl takovou věc. Bílý plast opravdu nevypadal moc jako mramor.

Prozření

Smythe cestuje autobusem domů a nabízí nám značně dystopický popis světa. V novinách čte o znečištění životního prostředí, které navíc sám vidí pouhým okem. Díky slepému muži zaslechne zprávu o Francii, která jako pátá země vyrobila dostatek vodíkových bomb, aby zničila život na Zemi.

Test nukleární bomby, Marshallovy Ostrovy 1952

Slepý muž je ve spojení se zprávou o vodíkových bombách jasnou metaforou pro rostlinu, která ztratila cit pro světlo po ozáření radiací a zároveň symbolizuje bloudící lidstvo taktéž ohrožené jadernou zkázou. Wolfe nám prostřednictvím této symboliky předkládá třetí vrstvu zkázy.

  1. První vrstvu představuje rostlina oslepená radiací.
  2. Druhou Smythe uvězněný ve svém bludišti neuspokojivého života.
  3. A třetí je lidstvo, ztracené v labyrintu sebedestrukce a studené války, oslepené a vězněné jadernými zbraněmi mocností, které se vzájemně drží v šachu hrozbou totální války. Možná, že do tohoto výčtu patří i Norimberk, který může reprezentovat odkaz na hrůzy Druhé světové války a nacismu.

Once at home he worked on his book for an hour (Publish or Perish!) …
=
Jednou doma pracoval na své knížce (Ohlas nebo zhyň) …
Lépe:
Když dorazil domů, pracoval hodinu na své knize (Publikuj, nebo zemři!) …

Smythe má další sen, který můžeme interpretovat jako uvědomění si ztracených příležitostí a promeškaných rozhodnutí.

Dospěl díky tomuto snu Smythe konečně k nějaké prozření a vnitřnímu, třebaže zatím pouze podvědomému, rozhodnutí? Evidentně se něco změnilo. Když ráno mluví se svou ženou, je svěží a plný energie, ačkoliv většinu noci nespal. Dokonce to vypadá, že se těší na konzultace se studenty, což až doposud nenáviděl.

Ale dnes, snad poprvé od toho děsuplného dne, kdy se probudil a zjistil, že jeho život byl rozhodnut neschopností a hloupostí jeho otce, si uvědomil, že již nelituje toho, jak otec navždy zničil tradiční rodinnou diplomacii, aby se stal maloměstským právníkem, a zanechal svého syna školské kariéře.

Usmíření. Obviňování otce z vlastního nevalného osudu je pryč. Smythe se po mnoha letech vyrovnává se svým životem a přestává svádět svá selhání na otce. Slaví Black a jeho psychoanalýza konečně úspěch, nebo je tu jiný důvod (změněný stav mysli po semínkách, nebo možná přímo po LSD)?

Rostlina nemá šanci dostat se z bludiště a musí volit pouze z cest, které jí labyrint nabízí. Stejně tak Smythe nemá prostor pro radikální životní změnu. Je ve středním věku a jeho práce a osobní život jsou dané. Ale i v rámci těchto skutečností existuje mnoho možností.

Smythe cítí novou motivaci pro práci se studenty a má pro ně vymyšlené téma výzkumu. Jeho cílem bude obnovit instinkty rostlin zničené radiací. Smythe využívá metaforu, kterou dříve zmínila studentka, když přirovnala rostliny ke společnosti.  

Když se můžeme studováním krys učit, jak pomáhat dětem, jakpak bychom se nemohli učit od rostlin, když rostliny jsou přece obdobou celé společnosti?“

Jedna vrstva zkázy je vyřešená – Smythe našel nový smysl života, nebo snad alespoň přijal svůj osud. Další vrstva zkázy má naději: snad se výzkum ukáže jako slibný a rostlina získá zpět svůj ztracený instinkt. A co společnost, dočká se světlejší perspektivy? Tuto otázku nechává Wolfe pochopitelně otevřenou.