La Befana

Krátká povídka La Befana vyšla poprvé v časopise Galaxy v roce 1973. V českém překladu ji můžeme najít ve sbírce povídek Vánoční Hvězdy, vydalo nakladatelství Winston Smith roku 1994 v překladu od Lindy Kosatíkové – Bartoškové.

Stručně ji lze charakterizovat jako melancholickou vánoční dystopii nebo teologickou hříčku ve formě myšlenkového experimentu. To vše na necelých šesti stranách drobného paperbackového vydání. Pojďme se společně krok za krokem podívat, jak si Gene Wolfe představuje Vánoce na cizím světě.

Bohužel, český překlad trpí mírnými nedostatky. Pokusím se upozornit na ty zásadní, kterých jsem si všiml a odhalit u nich skutečný záměr autorova sdělení. Pro přehlednost jsou přímé citace psány modrou barvou.

Začněme hned první větou.

V anglické originále se dočteme: When Zozz, home from the pit, had licked his fur clean, he howled before John Bananas‘ door.

Do češtiny je věta přeložena: Když si Zozz, jehož domov byl v díře, dočista ulízal srst, zavyl přede dveřmi Johna Bannana.

Což je nepřesné. Chudák Zozz v díře nebydlí, ale před chvílí se z ní vrátil domů. Přesnější překlad (bez jakýkoliv ambicí na uměleckost) by mohl vypadat takto: Když si Zozz po návratu domů z jámy dočista ulízal srst, zavyl přede dveřmi Johna Bannana.

Vzhledem k dalším informacím, které se v povídce objeví později, se dá vytušit, že Pit – jáma (případně důl, díra) je místo Zozzova zaměstnání. Vrátil se domů o chvíli dříve, než dorazí John, to napovídá na denní dobu obvyklou pro návrat z práce. A dá se čekat, že jde nejspíš o práci manuální a špinavou (co taky jiného čekat od jámy), proto ta nutná očista srsti.  

Posuňme se dále příběhem. Otevře mu Johnova žena Teresa, která je ve svých zhruba třiceti letech popsána jako hubená a shrbená, se stříbrnými nitkami v černých vlasech. Z jejího vzhledu můžeme už zde vytušit těžký život (možná i nedostatek jídla?) s nímž se musí/musela potýkat.

Teresa pozve Zozze dál, John sice ještě není doma, ale mají uvnitř oheň. Dozvídáme se, že Zozz má šest nohou a u Banánových je rezervovaný kámen na sezení jen pro něj.

Šest Zozzových nohou a jeho mluvení jsou spolu se srstí a vytím informace, které nám napoví, že se příběh neodehrává na Zemi. A vypadá to, že Zozz udržuje s Banánovými dlouhodobé přátelské vztahy.

Galaxy, leden 1973

Pak jsou nám představeni další členové rodiny Banánů: děti Maria a Mark a babička. Děti si hrají s pivními zátkami na zryté hliněné podlaze – obydlí je to skutečně skromné až primitivní. Babička je v českém překladu uvedena větou, nad kterou jsem dlouho marně přemýšlel: Babička Banánů, kterou sem Zozz předchozí den dovlekl, protože zůstala ležet bez sebe na čalounění jeho zrezivělé lokomotivy, se na něj podívala pronikavýma očima a pak utekla do jiného pokoje. (sic)

Těžko hádat co Zozz prováděl s nebohou babičkou (a co se odehrávalo v hlavě překladatelce).

Originál zní takto: Bananas‘ old mother, whom Zozz had brought here from the pads in his rusty powerwagon the day before, looked at him from piercing eyes, then fled into the other room.

Zkusme ho převést do češtiny sami. Klíčové jsou zde slova „pads“ a „rusty powerwagon“. Z kontextu celé povídky vyplývá, že se příběh odehrává na cizí planetě, na kterou babička dorazila teprve včera.

S tímto faktem na paměti můžeme odhadnout, že slovo „pads“ zde odkazuje na nějakou přistávací plošinu nebo plochu (landing pad). Babička musela přiletět kosmickou lodí a pak se (možná menším letounem) přepravit blíže k Banánovým. „Powerwagon“ je označení pro typ auta prodávaného v USA. Vzhledem k tomu, že jde o cizí planetu a „powerwagon“ řídí Zozz, který má kromě šesti nohou i šest rukou, pravděpodobně nepůjde o stejné vozidlo. Lze však předpokládat, že jde o osobní dopravní prostředek staršího data výroby („rusty“ – rezavý, ale také omšelý, zchátralý).

Pokud spojíme předchozí sdělení dohromady, dostaneme ve velmi hrubém překladu něco jako: Babička Banánů, kterou sem Zozz přechozí den přivezl z přistávací plošiny ve svém omšelém motorvoze, se na něj podívala pronikavýma očima a pak utekla do jiného pokoje. Z mezidruhového skandálu galaktických rozměrů se vyklubalo obyčejné vyzvednutí na letišti.

Český překlad najdete ve sbírce Vánoční hvězdy

Znovu zjišťujeme, že rodina Banánů je opravdu chudá, nemají ani auto a museli poprosit kamaráda Zozze, aby babičku vyzvedl. Zozz na tom nebude o moc lépe, jezdí ve staré rachotině. Zozz a John se živí manuální prací, jako dělníci moc nevydělají.

Teresa není z náhlého příjezdu tchýně nijak nadšená a ani Zozz s bábi zatím nenašel společnou řeč:

[Zozz] řekl napůl z legrace: “asi si myslí, že jsem ji včera praštil schválně.”
“Ještě si na tebe nezvykla”.
“Já vím,” řekl Zozz.
“Povídala jsem jí, matko Banánová, tohle je jejich svět a oni nejsou zase zvyklí na tebe.” 

V první větě je slovo „bump“ přeloženo jako „praštil“. Více by se asi hodilo užít výrazu „vrazil“. Co se nejspíš stalo? Babička Banánová poprvé přiletěla na Zozzovu planetu a zřejmě se i poprvé setkala s jejími původními obyvateli. Patrně byla značně překvapená, že pro ni k plošině nepřijel syn, ale poslal svého mimozemského kamaráda. Zozz svojí tělesnou stavbou asi zabírá víc místa a potřebuje víc manévrovacího prostoru, než by nezkušená babička čekala. Zkrátka, asi se ocitla blíže Zozzovi, než na co byl připravený a on do ní omylem vrazil. Což musela být pro babičku nepříjemná situace (a pro náhodné diváky poměrně komický moment). Poslední věta potvrzuje, že se příběh odehrává na Zozzově planetě a lidé jsou zde přistěhovalci.

Po této slovní výměně přichází domů John, hlava rodiny. Vrací se ze svého zaměstnání na jatečním trhu („slaughtering market“) ještě potřísněný krví a z jeho vzhledu měl tváře promodralé zimou je jasné, že podmínky na planetě jsou značně mrazivé (proto má původní obyvatel Zozz srst).

John se Zozzem prohodí pár přátelských slov o práci a životě. Pak se ozve jedno z dětí, Maria: „Máme tady dost co jíst a já s Markem umíme hledat dřevo na oheň. Tam, kde jsme byli předtím, nebylo nic k jídlu.“

V této dětské promluvě jsou ukryty dvě zásadní informace:

    1. „Tam, kde jsme byli předtím“ zřejmě odkazuje na planetu Zemi (odtud přilétá i babička). Na Zemi se tedy Banánům vedlo špatně, neměli tam žádnou práci a doslova trpěli hlady. V kontextu další věty vyslovené Johnem „… my lidé jsme chudáci všude“, za kterou hned dodává o své matce: „Měl bys slyšet ji, co povídá o našem světě.“, získáváme obraz Země a lidstva v dezolátním zuboženém stavu, kdy jsou její obyvatelé (minimálně někteří) nuceni cestovat na jiné planety a živit se, jak se dá.
    2. Maria si pamatuje na utrpení na Zemi a zároveň je stále malé dítě. To znamená, že cesta na cizí vzdálenou planetu pro ni nemohla trvat více než pár subjektivních let. V tomto světě tedy existuje cestování minimálně rychlostí světla. To je potvrzeno o kousek dál, když John Zozzovi říká, že od jeho posledního setkání s matkou uběhlo dvaadvacet newtoniánských let. Obří dilatace času je běžná.

Z další konverzace vyplyne, že na rozdíl od Johnovy rodiny, která podepsala pracovní smlouvu a byla dopravena na Zozzovu planetu v rámci kontraktu, si babička prostě koupila lístek. John je z toho rozladěný, protože za peníze vydané za lístek by „mohla spokojeně dožít tam, kde byla“. Takhle mu do rodiny přibyl další hladový krk (možná proto ji nejel vyzvednout společně se Zozzem?).

Navíc John několikrát na půl v žertu pochybuje, že je to skutečně jeho matka:

„Tvrdí, že utratila poslední dolar, aby se sem dostala – víš, na Zemi už se dolary nepoužívaly padesát, šedesát let, …“

„… byla to mohutná, tlustá ženská, …“ „Podívej se na ni teď – vysušená a shrbená, jako by to vůbec nebyla moje matka “

„… povídá mi příhody, na které si vůbec nepamatuju.“

Během celé konverzace rodiny Banánů a Zozze se z vedlejšího domu ozývá vzdychání a stenání cizí rodící ženy.

Kamarád Zozz

Maria a Mark začínají vypravovat Zozzovi příběh, který jim pověděla babička. Je o vánoční čarodějnici jménem La Befana. Prý ji po narození Ježíška navštívili tři králové a ptali se na cestu ke spasiteli. Když je pohostila a poradila jim, požádali ji, aby šla s nimi. La Befana ale odmítla s tím, že má moc práce a musí zametat. Řekla, že přijde, až skončí. Byla to stará a ošklivá žena. Když konečně skončila a vydala se Ježíška hledat, nemohla ho už najít a nikdy se jí to nepodařilo.

A teď přichází konec povídky, kdy na nás autor v několika málo řádcích pálí jednu indicii za druhou:

  • Nejprve se malý Mark ptá Zozze, jestli zná Ježíška. Zozz zdráhavě odpovídá, že na jejich svět Ježíšek nikdy nesestoupil.
  • Babička osloví Johna jménem Giovanni, což značí její italský původ (stejný, jaký má legenda o La Befaně)
  • Zničehonic Teresa řekla: „Jsou to Židi, ti vedle.“

Povídka končí krásnou jednoduchou pointou:

Maria dokončuje příběh o La Befaně. Maria řekla: „A tak chodí všude a hledá Ho, nese dárky a pokaždé jeden dárek nechá dítěti, které najde, ale říká, že to není proto, že by si myslela, že by to mohl být On, jak si někteří lidi myslí, ale dává mu je místo Něho. Nikdy neumře. Musí to dělat věčně, že, babi?“

Shrbená stařena řekla: „Ne věčně, miláčku; jenom do zítřejšího rána.“

Johnovo podezření se potvrdilo. Není to jeho matka, ale La Befana. Konečně dojde klidu, po mnoha tisících letech našla Ježíška, který právě přichází na Zozzův svět ve vedlejším domě.

 

Jak Wolfe píše v doslovu, jde o myšlenkový experiment. Nejprve musel pojmout slovo svět tak, aby Ježíš musel sestoupit na každý zvlášť (dle oficiální křesťanské nauky byl celý vesmír spasen už jeho prvním příchodem). A pak bylo nutné dodržet proroctví, že Spasitel bude pocházet z rodu krále Davida – tj. musí to být člověk.

Což nabízí další zajímavé otázky typu: Jak dojdou spasení světy, na které nevstoupí lidská noha? A to je, jak dodává Wolfe, ideální diskusní téma při výuce náboženství.

Legenda o La Befaně

Česká Wikipedie tvrdí, že „Befana je hodná, ale škaredá čarodějnice, která v Itálii rozdává dětem dárky 6. ledna v rámci svátku Epifanie.“ Jméno La Befana je odvozeno od slova Epifanie, které „označuje událost, kdy tři králové a pastýři uctívali narozeného Ježíše Krista, nebo také svátek, nazvaný Zjevení Páně.“

Italské děti a La Befana

Legenda praví, že se tři králové na své cestě do Betléma zastavili u domu staré ženy, aby se jí zeptali na cestu a odpočinuli si. Přijala je a nabídla jim občerstvení a jako každá dobrá casalinga (žena v domácnosti) se zeptala na jejich cestu. Vysvětlili jí, že sledují hvězdu, protože se narodil nový král, dítě, které se stane Spasitelem. A tak se vydali na tuto náročnou cestu, aby vzdali hold a nabídli dary nově narozenému králi. Při odchodu se jí zeptali, jestli by je nechtěla doprovodit, ale ona odmítla s tím, že má doma příliš práce.

Králové tedy odešli sami. La Befana si však svoje odmítnutí při zametání podlahy rozmyslela a rozhodla se, že chce jít nového krále přivítat. Sebrala pár sladkostí jako dárek a vyběhla za nimi ven, ale králové už byli dávno pryč. Vydala se na cestu sama, následovala hvězdu, o které mluvili králové a nechávala sladkosti u dveří každého dítěte v naději, že najde Ježíška. V marném hledání pokračuje s šátkem na hlavě a koštětem v ruce dodnes a plní dětem ponožky hračkami a sladkostmi. (V modernějším pojetí nechává zlobivým dětem uhlí, převzato od Santa Clause).

Další moderní úpravou La Befany je čarodějnický klobouk, který má na hlavě místo šátku. Byla to však casalinga (žena v domácnosti) a ne strega (čarodějnice). Často je vyobrazována jako ošklivá stařena s šátkem na hlavě, pokrouceným nosem s bradavicí a záplatovanými šaty.

Dle tradice by se na ni mělo pamatovat jako na ubohou starou ženu, pro kterou se koště stalo prokletím, důvodem, kvůli němuž přišla o šanci pokleknout před Ježíškem.